TŘPYTIVÁ KRÁSA (29. 04. 2017)

Co to je? Kde to je? To se nenechá ani popsat – to se musí vidět! A my to viděli! Ale pěkně po pořádku: V sobotu 29.4. t. r. po osmé hodině, venku je nevlídno, studeno a větrno, my ale nasedáme do autobusu a odjíždíme směr hory. Cestou pojedeme okolo tří našich řek, jsou to sice ještě začátečnice, ale když se rozhněvají, jsou nebezpečné, jednu takovou Úpu jsme už opustili. Přijíždíme pod Černou Horu, zastavujeme a bereme do party Věru. U Hofmanek, už v Krakonošově království, sám vládce hor nás uvítal modrou oblohou a hřejivými paprsky, které nás potom provázely po celou naši cestu. Labe, druhá naše řeka, kousek nás doprovází, ale ve Vrchlabí přejíždíme po mostě na její druhý břeh. Hrabačov, neodbočujeme na Jilemnice, ani doprava na Zlaťák, ale jedeme stále rovně. Jedeme údolím, kde nás doprovází už třetí řeka Jizera a tam se loučíme s naši hlavní silnici, odbočujeme a po okresce stoupáme pěkně do kopce až do horské obce Poniklá. Jsme u cíle naši cesty. Náměstíčko s kostelem, škola a hostinec. Dále už musíme šlapat pěšky, vpravo hřbitov – tak tam ještě nechceme, a jdeme doleva, kde je několik budov a v nich je ta krása. Vstupujeme do prodejny, všude kam se podíváme, jsou krásné perličkové, skleněné ozdoby! Naši vozíčkáři dostali možnost v kreativní dílně vyzkoušet svoji šikovnost a vyrobit si své vlastní vánoční ozdoby. Ani chvíli neváhali a dali se do práce, dařilo se jim. Nám chodícím se věnovala průvodkyně, která nás provedla dílnami a v každé nám předvedla, jak se ta skleněná krása vyrábí. Je to velice zajímavá práce, která vyžaduje i trochu fantazie, šikovné ruce a hlavně trpělivost. Je to staré sklářské řemeslo tradiční výroba v našich horách. Po prohlídce, která pro nás byla velice zajímavá, jsme se vrátili do prodejny, kde si snad každý z nás koupil na příští vánoční stromek nějakou ozdůbku a bude přitom vzpomínat na dnešní pěkný výlet. Následovalo poděkování za příjemné přijetí a za ukázku, co pilné české ručičky dovedou udělat. Popřáli jsme jim také, aby stále tu krásu vyráběli a rozesílali do světa, aby lidé dobré vůle se z té třpytivé krásy mohli ve zdraví radovat. Pomalu se blížilo poledne, tak už nezbývalo než se rozloučit, nasednout a ujíždět zpět. Domů se ještě nejelo – na programu byl ještě oběd ve Vrchlabí. Tam nás přivítala restaurace „Pivovarská bašta“. Pěkná, v rázovitém horském stylu. Osobně jsem si dovolil ze zkušenosti upozornit na výbornou svíčkovou a musím podotknout, že kdo si ji dal, neprohloupil! K tomu se podávala také světlá dvanácka, vařená přímo v restauraci. Pohoda, všem chutnalo a pochvalovali si. Nástup, nasednout a jede se domů! Na vrcholu Černé Hory se ještě ve slunečném svitu třpytil sníh, v dolině se zase už na první trávě pásly ovečky a koně. Závěrem, jako vždy, je nutno poděkovat našemu Jeníkovi za krásný výlet, který naplánoval, zajistil, organizoval, řídil, staral se a ochraňoval nás a hlavně přivedl ve zdraví a s krásnými zážitky zpět do našich domovů!

Autor článku: Ladislav Prokop