POHLED NA LUČINY (1. 7. 2017)

Bylo krásné sobotní ráno 1.7.2017, byl jsem probuzen moji pečovatelkou, která řekla: „Karle vstávej, dnes jedeš na výlet.“ Otevřel jsem oči, ale opět je velmi rychle zavřel, takže mě musela pečovatelka malinko pocákat vodou, abych se vůbec probudil. Když jsem se nasnídal a připravil na cestu, nastartoval jsem svůj Rolls-Royce (elektrický vozík) a vydal se na cestu směrem do neznáma. Přijel jsem Rolls-Roycem k divadlu, kde už stál turistický vláček, do kterého nás všechny naložili, abychom se vydali na krkonošské Lučiny, kde budeme mít možnost si prohlížet krásy naší a polské krajiny. Ještě před tím, než jsme vyrazili, se vyskytl první zádrhel. Nedorazil jeden náš kolega, kterému ujel vlak přímo před nosem. Jelikož musel čekat na další, nestihl dorazit včas na náš plánovaný odjezd, ten se proto odložil o hodinu a půl, ale to nám vůbec nevadilo. Nakonec náš kolega dorazil, naložili nás do již zmíněného vláčku a jeli jsme dál. Po odjezdu z Trutnova jsme vyrazili směrem Pec pod Sněžkou. Lidé nás zdravili a mávali. Čím víc jsme se přibližovali k horám, tím víc se začalo projevovat krkonošské, občas nelítostné podnebí. Vítr začínal silně foukat, ale my jsme byli spokojení, protože jsme se těšili na to, co nás čeká. Když jsme projeli Pecí, musel vláček zpomalovat a zastavovat, protože nás čekali velmi strmé cesty nahoru. Zdárně jsme se nakonec dostali nahoru. Tam nás ovšem čekalo další překvapení. Foukal tak silný vítr, že se bohužel muselo plánované venkovní opékání u chalupy zrušit, protože nebylo možné oheň zapálit. Záhy jsme zjistili, že ani do restaurace se nemůžeme sami dostat a budou nás muset všechny přenášet, což bylo velice náročné. Ale všechno dobře dopadlo, protože s pomocí pana Ročka a ostatního doprovodu, jsme se nakonec dovnitř všichni dostali. Můj nejlepší kamarád Pavel tam byl se mnou, drželi jsme se navzájem za ruce a doufali, že to všechno dopadne dobře a bez úrazu. Dostali jsme pohoštění a dobře jsme se pobavili. Když jsme se najedli, opět nás naložili do vláčku a ten se pomalu rozjížděl zpět do Trutnova, ovšem dolů to bylo ještě o trochu horší než nahoru, a tak jsme jeli opravdu pomalu a cestou jsme si vyprávěli o tom, co jsme ten den zažili. Každému bych doporučoval, aby se tam jel podívat. Tam teprve zjistíme, jakou máme krásnou přírodu, a jak je důležité se o ni starat. Díky lidem, kteří se okolo nás pohybovali a snažili se nám udělat radost, jsme se šťastně dostali zpět do Trutnova, kde nás nakonec vyložili. Tímto děkuji panu Ročkovi a jeho manželce za nádherný zážitek. Nakonec krásného dne jsme s Pavlem ještě zůstali u divadla, kde jsme si dali sklenici vína. Těším se na další zájezdy, které máme naplánované, a věřím že budou stejně krásné, jako výlet na Lučiny, ne-li ještě lepší.

Autor článku: Karel Sýkora