OSLAVA MÉHO PŮL STOLETÍ (6. 11. 2018)

Přišel jsem na svět v roce, kdy samostatný československý stát slavil své padesáté narozeniny. Jeho letošní stoleté výročí mělo tím pádem odpovídající následky i pro mne: příslušné jubileum. (Znalci historie a základních početních operací matematických jistě vytušili, o jaké jubileum šlo.) Vzhledem k tomu, že jsem členem Klubu vozíčkářů teprve rok, připadalo mi, že si přípravu oslavy v Klubu vlastně ani nezasloužím. Leč slovo ředitele zákonem jest a já jsem se nakonec s vděčností tomuto zákonu podřídil. (Jestli někomu toto tvrzení připadá povědomé, připadá mu tak právem. Větu velmi podobnou totiž napsal už před dvěma lety náš přítel a spolučlen Láďa.)
V úterý 6. listopadu 2018 jsme se sešli, abychom zmíněné jubileum společně oslavili. Celá oslava mne velice potěšila. Nejprve mi taneční skupina předvedla několik španělsko-arabských tanců, další z tanečnic zatančila pohybově velice náročný irský step a poté mi přišli popřát vzácní hosté – Ivo Šmoldas a Marie Formáčková. Spolu s gratulací mi předali i nádherný a velice dobrý dort. Následně mi popřáli i mí přátelé z Klubu a ostatní hosté. Milou atmosféru oslavy dovršilo rozprávění s oběma hosty. Děkuji všem za uspořádání tak krásné oslavy, za gratulace i za pěkné dárky. Musím se přiznat, že to byl dokonalý balzám na ten prvotní šok, že už je mi „takovejch let“.

Autor článku: Martin Liebzeit