NÁVŠTĚVA V ČESKÉM ROZHLASE (22. 5. 2004)

Přijali jsme pozvání od paní Elišky Pilařové k návštěvě ČESKÉHO ROZHLASU HRADEC KRÁLOVÉ. S prohlídkou a seznámením se s „rozhlasáckou“ prací bylo spojené i živé vysílání o životě postižených a jejich opatrovnících.
V sobotu 22. května jsme půl hodiny po dvanácté vyjížděli z parkoviště od školy Komenského v Trutnově. Naším cílem byl „Hradec“. Cestou se k nám přidali naši kamarádi, kteří bydlí v okolí Trutnova. V této sestavě jsme již před čtrnáctou hodinou parkovali před budovou rozhlasu. Toto pracoviště je bezbariérové, takže prohlídka jednotlivých redakcí byla bez větších překážek. Nejdříve nás usadili do pohodlných křesel a nabídli občerstvení. Přišli nás pozdravit i někteří zaměstnanci, v čele s ředitelem Mgr. Kánským a šéfredaktorku Ladou Klokočníkovou. Mezi občerstvením nám paní Pilařová vyprávěla o začátcích fungování Rozhlasu, o jeho cestě až do přítomnosti. Z vyprávění jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí, které u „rádia“ nevidíme. Nedávno Český Rozhlas Hradec Králové oslavil 80. let. K této příležitosti jsme, Klub vozíčkářů Trutnov, dostali pamětní medaili, kterou jen-tak někdo nezíská. Potom jsme si ujasnili témata našeho rozhovoru v živém vysílání a už jsme vyrazili omrknout zdejší zázemí.

Jako první nás čekala rozhlasová digitální „střižna“. Mimochodem první v Čechách. Stříhání se provádí pomocí počítače. Jednoho vozíčkáře tato technika velice zaujala a třeba někdy v budoucnu o něm uslyšíme. A pak následovala další a další pracoviště. Nakonec jsme skončili U kulatého stolu ve vysílání. Všem postiženým, rodičům, ošetřovatelům, opatrovníkům, dobrovolníkům… jsme tak ukázali jednu z mnoha cest.

Čas návštěvy se nachýlil. Rozloučili jsme se, popřáli si štěstí v dalším životě. Pak už jsme se vydali k autům, které nás dopravila (s naší pomocí) domů. Velice příjemně strávené odpoledne v hezkém prostředí s báječnými a milými lidmi. Je tohle málo ??? … 

Autorka článku: L. Holečková