NÁVŠTĚVA FRANCOUZSKÉ ALIANCE V PARDUBICÍCH (21. 10. 2018)

Stejně jako v předešlých letech jsme i letos na přelomu října a listopadu navštívili Francouzskou alianci. Stalo se tak v sobotu 21. října 2018. Oproti loňskému roku byla cesta poněkud pochmurnější, a to hned ze dvou důvodů: Jednak jsme tentokrát jeli bez našeho ředitele Honzy Ročka (několik dní před odjezdem ho schvátila vážná choroba a na výlet dohlížel z nemocnice jen prostřednictvím mobilního telefonu). Jednak bylo velmi pochmurné počasí a, ač nepršelo, bylo toto ráno velmi tmavé. Při vyhýbání se dopravní zácpě na hlavním tahu jsme projeli přes Josefov a zelené plochy obklopující místní vojenskou pevnost alespoň trochu vylepšily celkový šedivý dojem z cestování.
Pracovníci Francouzské aliance pro nás připravili vynikající snídani, během níž nám, jako v předchozích letech, vyprávěli o Francii a tamních zvycích. Po snídani, která se tradičně protáhla notný kus přes dobu vymezenou pro návštěvu, jsme se rozloučili a pozvavše naše přátele z Aliance na předvánoční setkání v Trutnově, ubírali jsme se k autobusu. Jím jsme se přemístili před pardubické nákupní centrum, v němž některé naše členky již prováděly předvánoční nákupy. Abychom čas zbývající do odjezdu netrávili jen tak naprázdno pod širým nebem, rozhodli jsme se najít nějaký stánek s občerstvením.
Po krátkém průzkumu okolí jsme objevili Excalibur (Šlo o malou hospůdku, a o níž se jeden nejmenovaný člen vyjádřil, že je to „skvělý pajzl“.) a usadili jsme se uvnitř. Zjistili jsme, že se na jedné ze stěn nachází obraz bájného artušovského meče zaraženého do kamene, a rozhodli jsme se, že francouzský vliv, kterému jsme byli až dosud vystaveni, vyvážíme vlivem Albionu. Přitom jsme se občerstvovali Starým pramenem a Prastarým zdrojem, dovezenými až z dálného Smíchova a rituálně jsme těmito elixíry připíjeli na zdraví našeho ředitele. Během této relaxace dorazila skupina nakupujících a obsadila místní předzahrádku. (Čím se tato skupina občerstvovala, mi není známo.) Po nějaké chvíli nám pověřený zastupující velitel expedice Jirka spolu se svou pobočnicí Jitkou oznámili, že nastal čas návratu. Spořádaně jsme opustili občerstvovací stánek, „nalodili“ se do našeho věrného dopravního prostředku a pustili se na cestu domů.

Autor článku: Martin Liebzeit