MĚDĚNÝ DŮL BOHUMÍR (13. 5. 2017)
Je sobota, 13. květen 2017, Serváce, druhý den „zmrzlých“. A já v 8 hodin a stojím na zastávce a čekám na autobus. Nejsem sám jsou se mnou ještě dva moji přátele návštěva z Německa. náš vedoucí benevolentně povolil vzíti je sebou na výlet do Jívky na důl Bohumír. Autobus přijel, nastupujeme, zdravíme, přivítáme se, představujeme naše hosty ten starší Thomas a jeho bratr Benedikt, usedáme a už jedeme. Cestou bereme další výletníky, hlavně naše vozíčkáře. Našim hostům chceme představit a ukázat, s jakou péči se u nás staráme o naše postižené občany. Během cesty jsme také měli možnost seznámit se i s ostatními členy klubu a to už zaznívala angličtina, francouzština a někdy pomohly i ruce. Pro milovníky přírody byla cestou k vidění krása severní strany Žaltmanu. V pohodě, než jsme se nadáli už jsme byli u cíle naši cesty u bývalého měděného dolu Bohumír. Několik bývalých havířů se rozhodlo a přičinilo, že důl opět zprovozní, zajistí bezpečnost, schůdnost, Elektrické osvětlení a tak vznikl skanzen pro veřejnost, aby si návštěvníci mohli udělat představu jak vypadá horničina. Vybaveni hornickou přilbou a svítilnou jsme šli fárat. Na povel si nás vzal, doprovázel a seznamoval pro nás s novým prostředím bývalý důlní technik . Nejprve nám ukázal na plánku rozfárání celého důlního objektu, labyrintem chodeb, dovrchních a úpadních. A vykročili jsme štolou do podzemí. Pro nás to bylo něco nového, ale bezpečné, celá chodba byla jištěna dřevěnou výztuži, počva upravena k řádné chůzi, takže i naši vozíčkáři dobře projížděli. Došli jsme až do míst dobývání. Rudná žíla byla uložena ve slojích 12° o mocnosti do 120 cm od spodní až k horní sledné chodbě. Samotné dobývání se provádělo trhací prací, do sloje se navrtaly vývrty, do nich se vložila Trhavina a provedl se odpal. Po řádném odvětrání zplodin se odstřelená hornina těžila směrem dolů do důlních vozů. Všechny práce se prováděly za svitu karbidových lamp, Vleže nebo v pokleku a často i v mokrých podmínkách. Práce to byla velice tvrdá, náročná i dost nebezpečná pouze pro řádné chlapy. Pro nás všechny toto seznámení bylo velmi poučné a snad i naučilo si práci horníků vážit. Po návratu na den, si určitě každý řekl nebylo to špatné, ale venku na sluníčku je to Přece jenom lepší! Osobně pro mě ta návštěva ještě neskončila, naopak jsem zažil veliké a radostné překvapení, po 36 letech jsem se sešel s mým bývalým spolupracovníkem Jardou, tak to byl vrchol té návštěvy. Potom, že se nedějí zázraky! následovalo rozloučení, poděkování za velmi zajímavou prohlídku, a jelo se blíže k domovu. Náš řidič jel na zpáteční cestě suverénně s tím velkým autobusem po náročné, úzké cestě plných zatáček, jako zkušený mistr a zastavil až v Batňovicích u restaurace. Tam u výborné, české kuchyně zpříjemnili jsme si náš pěkný a poučný výlet! Na rozloučenou ještě patří slova našim hostům „Děkujeme našemu vedoucímu Jendovi a manželce Jarmile, dále všem členům Klubu vozíčkářů, za pohostinné a přátelské přijetí a krásný den, který jsme s vámi mohli společně prožít. Stále na vás budeme vzpomínat. Děkujeme, na shledanou / Auf Wiedersehen! Nastupujeme, jedeme a vystupujeme až v Trutnově…
Autoři článku: Ladislav Prokop, Bericht von Thomas, Benedikt Ocker
